Eve, to jméno se mi líbilo od začátku, kdy mě napadlo. A pro mého psa je ideální, nic neřekne o jeho povaze a poté tedy mile překvapí.
Koupil jsem jí v kouzelnickém zverimexu (tady tomu říkaj zvěřinec, ale mně jde víc do pusy zverimex), kde byla milá paní, která mi pomohla s její koupí a dokoupením všeho potřebného pro její dobré žití.
Při předání byla ještě nerozkoukaná a hrozně se bála, takže jsem jí hned toho dne odvezl do Bristolu, kde mohla v pohodě přežít první dny v nové rodině. I když se snažila dojít na vlak sama, z kotle jsem jí musel nést až na nádraží. Cestu vlakem prospala a tak jsem si jí šikovně schoval do tašky, aby jí jen koukala hlava a nemusela jít tu štreku z nádraží až k nám.
Doma z ní byli nadšení a ihned jí vymysleli místo, kde bude mít pelech, misky a hračky. I když svůj první den doma prospala, tak si ho užila nejvíce, jak mohla. Další dny, které jsem lítal po Londýně, mě vždy doprovázela, naučená už základní povel sedni. Z každé nové věci byla nadšená a lítala kolem ní minimálně minutu a já byl rád, že v životě mám nějaké malé štěstíčko, které mě bude doprovázet po škole. Teda, to jsem si myslel, než mi přišel dopis, že Eve nedostala povolení, aby mohla být na pozemku školy. I když mě tato informace do teď mrzí, tak doufám, že třeťák už prožiju s ní, když Cass, Lea a Lu odejdou navždy.
Budu psát i její deníček, přesněji o tom, co všechno se naučila.
Fakt mi chybí...
Comments